Čistě chlapecká skupina VÝČEP
byla ustanovena s největší pravděpodobností již v létě roku 1990. S pravděpodobností ještě
o něco větší k tomu došlo v jedné z četných příbramských restaurací. Jelikož o nezbytnosti
vzniku takové skupiny již tehdy nikdo nepochyboval, stačilo vyřešit v podstatě jen některé
technické náležitosti, kupříkladu kdo na co bude hrát. V tomto ohledu bylo moudře rozhodnuto
losem. Vzápětí se určilo datum první zkoušky, která se skutečně ještě téhož roku uskutečnila.
Její průběh byl pro budoucí směrování skupiny velmi důležitý. Po zhruba dvaceti minutách
strávených pokusy společně zahrát nějakou píseň dobře povědomou všem přítomným účastníkům
hudební zkoušky bylo od těchto snah upuštěno a začalo se s vervou pracovat na vlastním
materiálu. Památným důkazem tohoto rozhodnutí dodnes zůstává technicky ještě nepříliš
propracovaná píseň „Kotel“.
Narozdíl od jiných, pohříchu většinou úspěšnějších skupin, považovali členové VÝČEPU
za samozřejmé klást maximální důraz na kvalitu písňových textů. Všem bylo od začátku
jasné, že má-li se takříkajíc prorazit, což se mimochodem ve skupině po celou
dobu její existence považuje vlastně jen za otázku času, je třeba se po textové
stránce zaobírat těmi nejniternějšími stránkami života každého z nás. Přesněji,
pokusit se poodhalit roušku tajemství halící podstatu lidské existence
a smysl
našeho bytí vůbec. Tohoto cíle bylo dosaženo prakticky bezvýhradně v citlivé
psychologické sondě „Pivo do hlav“, stejně tak jako v ambiciózním opusu „Pivo sem“,
písni doslova prošpikované slovními hříčkami a množstvím jinotajů.
Samozřejmě bylo jen otázkou času, kdy se v textech začne důkladně přetřásat také druhý
nejdůležitější aspekt lidského bytí, tedy žena ve všech jejích podobách – ať už žena
jako manželka, milenka, spolusedící v restauraci nebo prostě žena coby věčný zdroj
umělecké inspirace. Z tohoto pohledu stojí za připomenutí zejména písně „Marie“
a svěží „Rock’n’Roll“, což jsou v podstatě velice upřímná a poctivá zamyšlení
nad křehkostí a samotnou podstatou vztahů mezi mužem
a ženou. Že tyto vztahy
nejsou vždy bezproblémové je pak velice vkusně vyjádřeno v písních „Katka“ a zejména
pak v poněkud pochmurně laděné „Erekci“.
Na tomto místě je zapotřebí připomenout zajímavý paradox, totiž že písně doslova
přetékající obdivem k něžnému pohlaví, někdy snad dokonce balancující na samém
pokraji podlézavosti (viz. třeba již zmíněná „Marie“), nevzbudily doposavad u žen
očekávaný ohlas. V některých případech bylo dokonce možné z jejich strany hovořit
o jistých známkách nevole a následném okázalém ignorování v podstatě jakékoliv
další tvorby skupiny. Budiž zde zdůrazněno, že tento stav považujeme za politováníhodné
nedorozumění. Nicméně, tato situace dala vzniknout nádherně vzdorovitému, ačkoliv
snad trošku trucovitému vyznání „Láska jediná“.
Hudební stránka tvorby skupiny VÝČEP se jen těžko vyjadřuje slovy. Jak také trefně
popsat ten neutuchající příval nápaditých rytmů a neotřelých motivů, do kterých
jako blesk z čistého nebe šlehají sebejistá sóla aby je vzápětí vystřídaly majestátní
nosné plochy či prakticky dokonalé technické pasáže? Nad tím vším se pak klene velice
zajímavě zabarvený sólový zpěv, výborně doplňovaný hlasem druhým a třetím. Tajemstvím
této rozmanitosti je skutečnost, že se žádný
z hudebníků nikdy nebránil různorodým
hudebním vlivům počínaje třeba Plíhalem na straně jedné
a punkem či heavy metalem
na straně druhé. Důkazem toho budiž namátkou zpěvákovy charakteristicky uvolněné,
velice živé a bez nadsázky až elektrizující taneční pohyby na pódiu, kterými
jakoby chvílemi popíral zákony zemské gravitace. Výsledkem toho pak velice nápadně
připomíná svého oblíbence Michaela Jacksona.
Z personálního hlediska lze skupinu VÝČEP asi nejtrefněji přirovnat k jakési líhni.
Za ta léta v ní působilo neuvěřitelné množství snad patnácti jednotlivců, kteří se
dnes kupodivu neživí ani tak hudbou (výjimkou budiž svérázná dvojice kytaristů
AC revivalu Špejbl’s Helprs), ale různě jinak - politiku nevyjímaje. Tvrdit ovšem,
že dnešní sestavu skupiny tvoří jakýsi zbytek těch, kteří v podstatě nic neumí,
by bylo přece jen poněkud nepřesné.
Pro zasvěcené není žádnou novinkou, že až donedávna bylo vystoupení VÝČEPU možno navštívit
téměř výhradně v příbramském klubu Junior, který si skupina za účelem pořádání vlastních
koncertů před lety pronajala od příbramské radnice. Skutečné pozadí tohoto nájemního vztahu
se
s vypětím sil dařilo skrývat téměř 10 let díky promyšlené strategii, v jejímž rámci si v klubu
kromě dominantního VÝČEPU mohli občas zahrát také další účinkující (Vladimír Mišík, Divokej Bill,
Gaia Mesiah, Laco Dezi, Hudba Praha a někteří další). Po předání klubu Junior jinému nájemci
v lednu roku 2007 se skupina v podstatě přesunula do ilegality a veřejně žel bohu prakticky
nevystupuje.
Z dosavadních zkušeností lze předpokládat, že čas ušetřený vinou nezájmu jiných
pořadatelů
o vystoupení skupiny rozhodně nebude promarněn. Je velice pravděpodobné, že právě
v okamžiku, kdy čtete tyto řádky, jsou členové VÝČEPU zavřeni ve zkušebně či nahrávacím studiu,
kde neúnavně posouvají hranice toho, co je dnes v oblasti hudby představitelné…
